A jaký byl rok 2017? Zážitkový!
Svou první zážitkovou předzvěst měl už koncem prosince 2016, kdy se víceméně náhodou našla u pana Trixe hyperplazie prostaty monstrozních rozměrů a ihned podstoupil kastraci. Než jsem se s Mave vypovídala při převzetí psa, pan Trix už v ordinaci spokojeně seděl v kaluži krve. Krvácení se nám podařilo zastavit až po poměrně dlouhé době a díky tomu Trix skončil s modřinou přes celé břicho. Modřiny je dobré mazat heparoidem, aby vzniklé krevní sraženiny neputovaly krevním oběhem a nezpůsobily problém. Heparoid tedy funguje proti srážení krve. A rány na šourku psů se po kastraci nešijí. Takže pokud váš pes má tendence krvácet, nemažte ho heparoidem, snažně prosím. Zejména pokud nechcete strávit celou noc kompresí šourku a zastavováním krvácení, vyzkoušeno za vás.
15. 2. jsme jeli na už tradiční akci Dobytí severního pólu, kterou v Jizerských horách pořádá moje skvělá kamarádka Evka. Hlavním bodem akce, kterého se nikdy neúčastníme, je pochod na předem vybraný kopec v dobových kostýmech po vzoru cimrmanovského dobytí. Nechybí samozřejmě ani míč a žertovný převlek. Většinou si rezervujeme hotel někde blíž běžkařské magistrále a družit se jezdíme po večerech, protože akce se účastní kamarádi, které jindy nevidíme. Tak tomu mělo být i letos, bohužel u Nového Jičína nám nedal přednost pošťák v dodávce a trochu nám změnil plány.
Naštěstí se dodávka trefila přímo do B sloupku, což mělo v kombinaci s mým velkým autem za následek fakt, že kromě mé pochroumané krční páteře jsme z auta všichni tři vylezli živí a víceméně zdraví. Jako poměrně moudré zpětně hodnotím to, že jsem si připlatila za neomezené asistenční služby k povinnému ručení a tím pádem jsme se ještě ten den dostali s autem do Ústí, kde jsem nechala nabourané auto v autorizovaném servisu pro odhadce pojišťovny a taťka nám půjčil auto, abychom se na Dobytí aspoň na dva dny přeci jen podívali. Díky tati. Kdybych do toho auta nesedla hned po bouračce, nevím, jestli bych tak brzo byla ochotná zase řídit.
 |
| Kvalitní B sloupek :) |
Samotné vyřízení pojistné události v Allianz pojišťovně zabralo přes tři měsíce. Zákonný limit je sice do tří měsíců, ale bohužel se někomu v pojišťovně podařilo založit naše podklady a tvářit se, že je chyba na naší straně.
V březnu jsem se účastnila workshopu programování v Pythonu v rámci SeznamIT akademie, kde jsme si programovali chatovací appku. :)
Abychom se v mezičase nenudili, Trixovi se několikrát vrátil zánět močového měchýře, který byl způsobený postkastrační inkontinencí. Taky se zase rozkulhal, což je problém, který ho trápí roky. Zdánlivě bez příčiny začne kulhat na přední nohu a až do letošního dubna se nám nepodařilo přijít na to, kde je příčina. S pomocí veterinární chiropraktičky MVDr. Veroniky Dolníčkové vám nyní můžu říct, že Trix má nestabilitu v krční páteři. Mírný pohyb obratlů mu při nevhodném dopadu může podráždit nervy vedoucí do nohy a tím způsobit kulhání. Mimo jiné jsme přišli na to, že tento jeho skoro až psychosomatický problém řeší dečka Back on Track za bratru dva tisíce. Je to pes k nezaplacení a to byl teprve duben.
Koncem dubna, týden před svatbou jsem se taky zúčastnila bike kempu s Kolonou. Bylo to super, čtyři dny plné výuky techniky ježdění od úplných základů až po sjezdy trailů v Jedovnici, večery se super holkama a spousta skvělých zážitků. :) Kromě jiného se na kole cítím výrazně jistěji a sjezdy si konečně užívám. :)
V květnu nás čekala svatba. Jsem poměrně známý control freak a protože potřebuju mít vše vyřízené dopředu a pod kontrolou, všechno potřebné jsme bookovali a zařizovali už od září 2016. Teď vám s klidem můžu říct, že to nestačilo. :)
Panství Velichov, kde jsme měli mít hostinu, na nás dva měsíce před svatbou vyrukovalo se zdražením o údajných 10-20 % oproti loňským cenám. Když jsem si srovnala oba ceníky, zdražení vycházelo kolem 35 %. Nakonec jsme se s nimi domluvili na nějakém kompromisu, ale radosti kolem svatby tímto bohužel nekončily. Svatební šaty, které jsem si zadávala šít v lednu, nebyly hotové ani tři týdny před svatbou. Dva týdny před svatbou umřel varhaník a protože v době naší svatby probíhala i nějaká církevní akce, nebyl nikdo, kdo by ho mohl zastoupit. Týden před svatbou byl náš oddávající na kapačkách v nemocnici. Tři dny před svatbou nám soukromý dopravce zrušil už zaplacenou autobusovou dopravu. Den před svatbou jsme zjistili, že můj úžasný nastávající si koupil košili s krátkým rukávem. V den svatby se ukázalo, že na některé části rodiny je lepší nespoléhat. :)))
Nakonec ale všechno dopadlo fantasticky a společně jsme to zvládli. Za podpory mého úžasného muže, mé snad ještě úžasnější svědkyně Ivči, našich skvělých kamarádů i rodiny.
Koncem května jsem také skončila na VFU. Po sedmi letech spolupráce, z toho čtyři roky na plný úvazek jako postgraduální student a taky přednášející, vedoucí bakalářek a diplomek, laboratorní, ale i administrativní pracovník, manager laboratoře snažící se vnýst do našeho nesterilního světa řád a nové technologie, nákupčí materiálu a tak vůbec. Za čtyři roky jsem v laboratoři vychovala šest studentů, sama jsem si napsala a úspěšně obhájila pár menších projektů a pracovala i na dvou velkých grantech, bohužel zároveň. Doktorské studium mi dalo prostor se najít, zjistit, co mě opravdu baví a kam mě srdce táhne, a zároveň mi poskytlo dost času na to, abych se v tom zvládla zdokonalit a mohla práci změnit. Nejpřínosnější pro mě byly pobyty v zahraničí - v Neapoli, kde jsem se víc zkamarádila s ArcGISem a potkala úžasnou Martu, i ve Vídni, kde jsem se začala kromě ArcGISu víc kamarádit s Rkem a potkala neskutečně milou Cari, která mě toho spoustu naučila.
Na konci května také v Brně začal první běh Digitální akademie Czechitas. Jedná se o několikaměsíční rekvalifikační kurz, podpořený grantem Google, který si klade za cíl naučit ženy datové analýze. Protože jsem o datech už leccos věděla, od jara 2016 jsem byla na měsíční stáži, kde jsem se učila analýzu ekologických dat v Rku, od podzimu 2016 jsem se učila programovat v Pythonu a měla jsem v plánu si najít práci datovýho analytika, nutně jsem potřebovala absolvovat i tenhle kurz. :) S Ditou z Czechitas jsme se domluvily, že se budu kurzu účastnit a zároveň pomůžu s koučováním, na což nakonec skoro nedošlo. Bohužel jsem se během 12 týdnů intenzivního kurzu nenaučila tolik nových věcí, kolik jsem si přála, dokonce jsem ani nezískala práci v žádné z partnerských firem, ale získala jsem něco mnohem cennějšího. Potkala jsem tam skupinu lidí, troufám si říct, že kamarádek, které pojí to samé - touha se neustále posouvat, vzdělávat, neustrnout a vědomí toho, že naučit se můžeme cokoliv. Díky holky, bylo to super!
V průběhu června jsme konečně získali peníze z pojišťovny a mohli vybrat nové auto. Jsme staré konzervy, takže z Německa k nám doputovalo úplně stejné Kangoo jako jsme měli, akorát o fous novější, zachovalejší a v lepší výbavě. Jo a ve strašně šeredné barvě, na kterou jsem si ale stihla do konce roku už zvyknout. :) Pokud někdy budete chtít doporučit auto, ve kterém se dva lidi pohodlně vyspí a stráví týdenní dovolenou, odstěhujete v něm naprosto cokoliv, vejdou se do něj tři bajky a tři lidi a přesto to nebude žrát ani šest litrů, zeptejte se mě. Ale jsem zaujatá, to říkám rovnou.
Někdy v průběhu června mi taky odešel do křemíkového nebe můj milovaný Mac... nakonec se ze zamrzání vyklubala poměrně atypická hw vada, kterou řešily asi čtyři servisy v Evropě více jak dva měsíce. Ale nakonec žije! :) Což se teda nedá říct o integrovaným mikrofonu, ten opravy
nepřežil.
Přelom června a července jsme strávili v Krušných horách a na Šumavě. V Krušných horách si V. zaběhl (zabloudil) Horskou výzvu a my s Trixem jsme hlídali stánek Salewy a rozlévali Prosecco, nabízeli parmezán a sušenou italskou šunku. Další dny jsme pak strávili v bike parku Klínovec, kde jsem konečně využila svýho fulla. Po Krušných horách jsme se přesunuli ke kamarádům na Šumavu, kde jsme strávili dalších pár dní a užili si spostu grilování, slackliny a vůbec.
Kromě nemocného Trixe jsme v červenci opět zavítali do Rakouska - na pár dní do kempu u Zell am See a na dalších pár dní do Kaprunu, kde se V. opět účastnil závodu Glocknertrail. Konečně jsme tak otestovali nové auto na delší vzdálenost (s celoevropským pojištěním asistenčních služeb, samozřejmě).
Kromě hor jsem navštívila také zvířátka - záchrannou stanici Pavlov na Vysočině. :) Za organizaci návštěvy a pomazlení s lišákem a miniježečkama a vůběc vděčím Evce, je super mít super známý!
A kromě dovolené a nemocného Trixe jsem v červenci zvládla také pohovor. Přes LinkedIn mě oslovil člověk z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, že bych se jim hodila do týmu. Nevim, jestli si to myslí pořád, ale každopádně jsme se domluvili, protože kombinace zdravotnických big dat, SQL, Pythonu a R pro mě byla neodolatelná. Takže od srpna jsem datový analytik. Jako fakt. :)
V srpnu nás pak čekala druhá dovolená, prvních pár dní u jezera Molveno a zbytek v Chamonix, kam byl V. pozván coby novinář na závod UTMB. V Molvenu bylo přes 30 °C a v Chamonix sněžilo. To jen pro dokreslení atmosféry. V Molvenu jsme viděli stopu medvěda a skoroochočenýho mladýho svištíka a v Chamonix kamzíky, kozorožce a sviště. To jen pro dokreslení mýho nadšení. Chamonix byla bohužel dost komerční vesnička, jejíž obyvatelé asi nemají rádi turisty, každopádně už se tam takovou dálku nepotáhnu. Molveno oproti tomu můžu doporučit - hory, italská kuchyně, super kemp, tradičně milé Italové a hlavně - Fragolino. :)
Kromě velkých hor jsme s Trixem, Ivčou a Bárou vyrazili taky do Jeseníků. :) Tam už se bohužel začlo projevovat Trixovo nemocné srdíčko, o kterém jsme zatím nevěděli, takže to bylo kratší, než jsme měli v plánu, ale i tak úplně super.
V září jsem se s holkama z Digitální akademie zúčastnila Measure Campu v Praze, což byla hodně povedená akce se spoustou inspirativních lidí. Kromě vzdělávání jsem taky ošetřovala Vítka, kterého srazilo auto, když jel na kole po Brně. Zas tak vážné to s ním ale nebylo, neboť jsme zvládli projet i jednu část Trail of Life.
V říjnu jsme odvolili a po pár stovkách najetých km na oldschool Barešovi jsem si pořídila silničku. Mojí novou růžovou lásku. Ztělesněnou lehkost, rychlost a radost z pohybu. Kromě kupování kola jsem se zase věnovala sebevzdělávání a proto jsem říjnové večery strávila na BI akademii v Artinu. Byl to super měsíční intenzivní kurz, kde jsme hodně řešili BI, SQL a podobně. Kromě BI akademie jsem stihla i víkedový workshop "Jak fungují relační databáze" v Seznamu, což bylo neuvěřitelně poučné a užitečné uvedení do backgroundu databází.
V listopadu jsem se zúčastnila ArcGIS esri konference v Praze, která mě naprosto uchvátila. Super prostor, perfektní technické vybavení a inspirativní přednášky. A co víc, vyzkoušela jsem si virtuální realitu. :)
Při řešení Trixova srdečního selhání jsme mimo jiné zjistili, že ho systematicky trávíme T4 z mraženého masa. Trixi promiň, příště budeme vědět!
Hnedka první víkend v prosinci patřil každoroční tradici - do Brna přijela kamarádka Evka. Celý víkend jsme strávily po nákupech, dobrém jídle a ještě lepším pití. Jako tradičně jsme se setkaly se spoustou lidí a celý víkend si náležitě užily. :) Bez workshopů bych to taky nebyla já, takže jsem stihla i jeden na téma redis od code.kiwi.com. :)
Jako první vánoční dárek jsme si s V. nadělili cyklistický trenažer a jako ten nejlepší vánoční dárek máme letos Trixe, který se po kardiologickém vyšetření a nasazení léků výrazně zlepšil a je to nově nejmazlivější (bohužel taky stále nejuštěkanější) pes na světě. Buď s náma ještě dlouho, lumpe! :)
... I když to tak občas nevypadalo, nakonec jsme rok 2017 přežili všichni a já věřím, že ten příští rok bude plný daších super zážitků se super lidma a nebude nás ohrožovat na životě tak často. :)
Koncem dubna, týden před svatbou jsem se taky zúčastnila bike kempu s Kolonou. Bylo to super, čtyři dny plné výuky techniky ježdění od úplných základů až po sjezdy trailů v Jedovnici, večery se super holkama a spousta skvělých zážitků. :) Kromě jiného se na kole cítím výrazně jistěji a sjezdy si konečně užívám. :)
V květnu nás čekala svatba. Jsem poměrně známý control freak a protože potřebuju mít vše vyřízené dopředu a pod kontrolou, všechno potřebné jsme bookovali a zařizovali už od září 2016. Teď vám s klidem můžu říct, že to nestačilo. :)
Panství Velichov, kde jsme měli mít hostinu, na nás dva měsíce před svatbou vyrukovalo se zdražením o údajných 10-20 % oproti loňským cenám. Když jsem si srovnala oba ceníky, zdražení vycházelo kolem 35 %. Nakonec jsme se s nimi domluvili na nějakém kompromisu, ale radosti kolem svatby tímto bohužel nekončily. Svatební šaty, které jsem si zadávala šít v lednu, nebyly hotové ani tři týdny před svatbou. Dva týdny před svatbou umřel varhaník a protože v době naší svatby probíhala i nějaká církevní akce, nebyl nikdo, kdo by ho mohl zastoupit. Týden před svatbou byl náš oddávající na kapačkách v nemocnici. Tři dny před svatbou nám soukromý dopravce zrušil už zaplacenou autobusovou dopravu. Den před svatbou jsme zjistili, že můj úžasný nastávající si koupil košili s krátkým rukávem. V den svatby se ukázalo, že na některé části rodiny je lepší nespoléhat. :)))
Nakonec ale všechno dopadlo fantasticky a společně jsme to zvládli. Za podpory mého úžasného muže, mé snad ještě úžasnější svědkyně Ivči, našich skvělých kamarádů i rodiny.
 |
| Pes důležitý :) |
Koncem května jsem také skončila na VFU. Po sedmi letech spolupráce, z toho čtyři roky na plný úvazek jako postgraduální student a taky přednášející, vedoucí bakalářek a diplomek, laboratorní, ale i administrativní pracovník, manager laboratoře snažící se vnýst do našeho nesterilního světa řád a nové technologie, nákupčí materiálu a tak vůbec. Za čtyři roky jsem v laboratoři vychovala šest studentů, sama jsem si napsala a úspěšně obhájila pár menších projektů a pracovala i na dvou velkých grantech, bohužel zároveň. Doktorské studium mi dalo prostor se najít, zjistit, co mě opravdu baví a kam mě srdce táhne, a zároveň mi poskytlo dost času na to, abych se v tom zvládla zdokonalit a mohla práci změnit. Nejpřínosnější pro mě byly pobyty v zahraničí - v Neapoli, kde jsem se víc zkamarádila s ArcGISem a potkala úžasnou Martu, i ve Vídni, kde jsem se začala kromě ArcGISu víc kamarádit s Rkem a potkala neskutečně milou Cari, která mě toho spoustu naučila.
Na konci května také v Brně začal první běh Digitální akademie Czechitas. Jedná se o několikaměsíční rekvalifikační kurz, podpořený grantem Google, který si klade za cíl naučit ženy datové analýze. Protože jsem o datech už leccos věděla, od jara 2016 jsem byla na měsíční stáži, kde jsem se učila analýzu ekologických dat v Rku, od podzimu 2016 jsem se učila programovat v Pythonu a měla jsem v plánu si najít práci datovýho analytika, nutně jsem potřebovala absolvovat i tenhle kurz. :) S Ditou z Czechitas jsme se domluvily, že se budu kurzu účastnit a zároveň pomůžu s koučováním, na což nakonec skoro nedošlo. Bohužel jsem se během 12 týdnů intenzivního kurzu nenaučila tolik nových věcí, kolik jsem si přála, dokonce jsem ani nezískala práci v žádné z partnerských firem, ale získala jsem něco mnohem cennějšího. Potkala jsem tam skupinu lidí, troufám si říct, že kamarádek, které pojí to samé - touha se neustále posouvat, vzdělávat, neustrnout a vědomí toho, že naučit se můžeme cokoliv. Díky holky, bylo to super!
V průběhu června jsme konečně získali peníze z pojišťovny a mohli vybrat nové auto. Jsme staré konzervy, takže z Německa k nám doputovalo úplně stejné Kangoo jako jsme měli, akorát o fous novější, zachovalejší a v lepší výbavě. Jo a ve strašně šeredné barvě, na kterou jsem si ale stihla do konce roku už zvyknout. :) Pokud někdy budete chtít doporučit auto, ve kterém se dva lidi pohodlně vyspí a stráví týdenní dovolenou, odstěhujete v něm naprosto cokoliv, vejdou se do něj tři bajky a tři lidi a přesto to nebude žrát ani šest litrů, zeptejte se mě. Ale jsem zaujatá, to říkám rovnou.
Někdy v průběhu června mi taky odešel do křemíkového nebe můj milovaný Mac... nakonec se ze zamrzání vyklubala poměrně atypická hw vada, kterou řešily asi čtyři servisy v Evropě více jak dva měsíce. Ale nakonec žije! :) Což se teda nedá říct o integrovaným mikrofonu, ten opravy
nepřežil.
Přelom června a července jsme strávili v Krušných horách a na Šumavě. V Krušných horách si V. zaběhl (zabloudil) Horskou výzvu a my s Trixem jsme hlídali stánek Salewy a rozlévali Prosecco, nabízeli parmezán a sušenou italskou šunku. Další dny jsme pak strávili v bike parku Klínovec, kde jsem konečně využila svýho fulla. Po Krušných horách jsme se přesunuli ke kamarádům na Šumavu, kde jsme strávili dalších pár dní a užili si spostu grilování, slackliny a vůbec.
 |
| Bike park Klínovec a moje fancy podkolenky |
V červenci se opět přihlásil o slovo Trix, který měl nejspíš dojem, že když se investuje do auta, je škoda, aby si i pejsek neužil svých pár minut slávy na veterině. Po dvou nepříjemných epizodách zvracení a průjmů skončil s podrážděnou slinivkou a nejspíš salmonelovou infekcí.
Trixi, děkujeme, že nezapomínáš na brněnské veterináře a rád jim věnuješ poměrnou část našich platů.Kromě nemocného Trixe jsme v červenci opět zavítali do Rakouska - na pár dní do kempu u Zell am See a na dalších pár dní do Kaprunu, kde se V. opět účastnil závodu Glocknertrail. Konečně jsme tak otestovali nové auto na delší vzdálenost (s celoevropským pojištěním asistenčních služeb, samozřejmě).
 |
| Nad Kaprunem |
 |
| Poňuchání s lišákem Lukášem |
A kromě dovolené a nemocného Trixe jsem v červenci zvládla také pohovor. Přes LinkedIn mě oslovil člověk z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, že bych se jim hodila do týmu. Nevim, jestli si to myslí pořád, ale každopádně jsme se domluvili, protože kombinace zdravotnických big dat, SQL, Pythonu a R pro mě byla neodolatelná. Takže od srpna jsem datový analytik. Jako fakt. :)
V srpnu nás pak čekala druhá dovolená, prvních pár dní u jezera Molveno a zbytek v Chamonix, kam byl V. pozván coby novinář na závod UTMB. V Molvenu bylo přes 30 °C a v Chamonix sněžilo. To jen pro dokreslení atmosféry. V Molvenu jsme viděli stopu medvěda a skoroochočenýho mladýho svištíka a v Chamonix kamzíky, kozorožce a sviště. To jen pro dokreslení mýho nadšení. Chamonix byla bohužel dost komerční vesnička, jejíž obyvatelé asi nemají rádi turisty, každopádně už se tam takovou dálku nepotáhnu. Molveno oproti tomu můžu doporučit - hory, italská kuchyně, super kemp, tradičně milé Italové a hlavně - Fragolino. :)
 |
| Brentské Dolomity |
 |
| Trixa ťape v Jeseníkách |
 |
| Measure Camp Praha |
 |
| Ladí mi s tretrama! |
V listopadu jsem se zúčastnila ArcGIS esri konference v Praze, která mě naprosto uchvátila. Super prostor, perfektní technické vybavení a inspirativní přednášky. A co víc, vyzkoušela jsem si virtuální realitu. :)
 |
| esri konference |
Při řešení Trixova srdečního selhání jsme mimo jiné zjistili, že ho systematicky trávíme T4 z mraženého masa. Trixi promiň, příště budeme vědět!
Hnedka první víkend v prosinci patřil každoroční tradici - do Brna přijela kamarádka Evka. Celý víkend jsme strávily po nákupech, dobrém jídle a ještě lepším pití. Jako tradičně jsme se setkaly se spoustou lidí a celý víkend si náležitě užily. :) Bez workshopů bych to taky nebyla já, takže jsem stihla i jeden na téma redis od code.kiwi.com. :)
 |
| Samý dobrý věci... víkend s Evkou v kostce :) |
Jako první vánoční dárek jsme si s V. nadělili cyklistický trenažer a jako ten nejlepší vánoční dárek máme letos Trixe, který se po kardiologickém vyšetření a nasazení léků výrazně zlepšil a je to nově nejmazlivější (bohužel taky stále nejuštěkanější) pes na světě. Buď s náma ještě dlouho, lumpe! :)
 |
| Mazlení přijde vhod nejvíc při józe :) |
... I když to tak občas nevypadalo, nakonec jsme rok 2017 přežili všichni a já věřím, že ten příští rok bude plný daších super zážitků se super lidma a nebude nás ohrožovat na životě tak často. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat