A jak jsem to stihnout chtěla? První plán byl pod dvě hodiny. Pak jsem doufala, že bych to mohla zvládnout stlačit k hodině padesát. Vzhledem k tomu, že jsem letos natrénovala na silnici asi 50 km a z toho 30 v Neapoli, kde jsem se neustále přehřívala a nebyla schopná běžet rychle, to byl poměrně ambiciozní plán.
V pátek před závodem jsem se probudila ve tři ráno s knedlíkem v krku, s horečkou a celkem ukázkovou angínou. Vyčerpala mě cesta do vedlejšího pokoje pro Preventan a bylo mi tak nějak jasný, že půlku letos zase nepoběžím. Jak jsem ten závod poslední měsíc běžet fakt nechtěla, pomyšlení, že další půlmaraton odpískám kvůli zdraví mě fakt drásalo. Dopoledne jsem si šla odsedět čtyři hodiny v práci a pokoušela jsem se u Coldrexu vytvářet nějaké hodnoty. Když to nešlo, šla jsem domu spát a po šesté večer jsme vyrazili směr Ústí. Sice jsme nepočítali s tím, že půlku poběžím, ale už nás očekávala celá rodina na návštěvu, tak jsme je nemohli zklamat. V noci z pátka na sobotu jsem do sebe lila a sypala bylinky ve všech formách, spala asi čtyři hodiny a neustále si opakovala "jsem zdravá, zejtra běžím závod". Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem se opravdu zdravá. Dali jsme si dvouhodinovou vycházku se psem do expa pro startovní balíčky a protože jsem se cítila pořád v pohodě, rozhodli jsme se běžet.
Celé dopoledne byl příjemný chládek, což pro mě bylo zásadní - teploty nad 20 stupňů fakt nesnáším při běhu dobře a hned se přehřívám. Hodinu a půl před startem vysvitlo sluníčko a dost se oteplilo. Bylo mi vedro už před startem a nedovedla jsem si představit, jak v tomhle ještě poběžím. Vzhledem k nemoci jsem se rozhodla začít svým pohodovým tempem 5:30 min/km, ve kterým tak nějak stagnuju a běhám tak všechno. Pokud by to šlo, bylo v plánu začít zrychlovat.
Start byl ve tři odpoledne, což mi s mým citlivým žaludkem dalo spoustu prostoru na přemýšlení co, kdy budu jíst a kde to potom stihnu zase vyhodit.
S mým naplánovaným časem 2:00:00 jsme patřili do posledního E koridoru. Ve 14:40 jsme se šli zařadit. Koridory už byly víceméně plné, procpat se dopředu nám dalo dost práce. Po startovním výstřelu jsme se postupně prokousali ke startovní čáře a vyrazili. Vodiči na 2:00:00 vyrazili neuvěřitelně rychle a rozhodně ne v tempu 5:41 min/km, které měli avizované na svých vlaječkách. Já si vyrazila svým tréninkovým tempem 5:30 min/km a odmítla jsem zrychlovat. Střídaly se u mě pocity zimnice a přehřátí a to celých 2,5 km, než jsem si na občerstvovačce houbičkama namočila dredy a vlastně všechno oblečení. Příjemně jsem se ochladila a v tomto duchu, takže mokrá naprosto durch, pokračovala celý závod. Ten neskutečně ubíhal, než jsem se naděla, už jsme měli za sebou pět, deset kilometrů a já se pořád cítila v pohodě. Na každé občerstvovačce mi muž donesl vodu nebo ionty a já se namočila. Nějaký čas jsme tam ztráceli, ale mimo tyto zastávky jsme udrželi průměrné tempo mezi 5:30 - 5:15 min/km. Psychicky nejnáročnější byla pětikilometrová smyčka do Svádova mezi 13. a 18. km. Bolely mě kolena (nejspíš z minulého víkendu, který jsme proběhali v Tatrách) a začínalo mi tuhnout lýtko. Byla to dlouhá nezáživná rovinka a já si musela přelízt tu půlmaratonskou zídku. S myšlenkou na to, že jsem v kuse bez zastavení uběhla dosud nejvíc asi 15 km. Poslední tři kilometry byly procházka peklem. Hlava trvala na tom, že dál neběží, protože to pod dvě hodiny nějak stihnu. Ubezpečení, že máme do limitu asi 17 minut mě spíš demotivovalo a hlava to používala jako jeden ze zásadních argumentů. Nohy se k ní docela ochotně přidaly, neuvěřitelná bolest kolen, k tomu tuhnoucí lýtko a vlastně je to celé nějaké dlouhé, ne?
Posledních 800 m bylo nekonečných a oproti svým zvykům jsem si sprint do finiše odpustila.
Do cíle jsme doběhli po 1:58:42, oficiální čas jsme nestihli o 23 vteřin pod dvě hodiny. Hodinky mi ukazují průměrné tempo 5:33 min/km, takže jsem běžela podle plánu s tím, že druhá půlka byla rychlejší než první. Asi jsem se míň zdržovala na občerstvovačkách. :)
Oproti předpokladům mě tenhle městský masový závod docela oslovil, neuvěřitelná energie, všude spousta fandících lidí, music pointy byly naprosto super, dobrovolníci užasní, skvělá atmosféra. :) Do příště třeba natrénuju a budu zdravá.
Obrovský dík patří mému nejskvělejšímu muži, který mě psychicky podporoval před závodem (a dělá to tak celou dobu, co se známe), během závodu se o mě ukázkově staral a je tu pro mě kdykoliv si zamanu. :)
Před startem jsem si dala jeden G.U. Roctane a druhý na cca 11. km.
Na sobě jsem měla Splity od Gore (mazání na stehna zůstalo v Brně, což jsem při sprše večer náležitě oplakala), tílko Adidas Response Cup Tank Top (které má všitou podprsenku na mnohem obdařenější ženy, tak pod něj nosím Adidas Racer Bra) a čelenku Compressport. No nohy jsem obula Mizuno Wave Inspire 10 a tempo mi oznamovaly moje milovaný Polar M400.
